SMSková pohádka
Bylo nebylo, na jedné staré benzínové pumpě žila byla jedna strašně ošklivá princezna, která čekala na svého nádherného prince na bílém koni. A jak tak čekala a prožívala tyto okamžiky, jednou se u ní zastavil gang motorkářů s nosítky, na kterých vezli mrtvolu.
Bob(vůdce g) poprosil Mary(princezna), jestli by mu nepůjčila oheň. Mary vytáhla svůj rudý zapalovač a škrkla s ním o stehno a zapálila mu cigaretu. Bob ji požádal, jestli by jeho bývalého nejlepšího muže nemohl uložit do nádrže s benzínem, že by takhle chtěl skončit.
Poté, co Mary souhlasila, vložil mu žhnoucí cigaretu do úst, zatlačil mu jeho brčálově zelené oči. Nechal ho dokouřit poslední cigaretu. Bob pošeptal Stenovi poslední slova a Sten ztuhl hrůzou. Ve smrtelné křeči se pokoušel vykřiknout ta slova, co mu Bob pošeptal. To strašlivé tajemství. Mary zasáhla a uhasila svůj takřka dokouřený doutník o Stenův sprostý jazyk.
Bob dal pokyn a Jony(druhý muž v gangu) nabídl svoji cigaretu Mary. Ta si vzala jednu olejově černou cigaretu a kývla na Boba.
Bob otevřel rezavý poklop nádrže a dal pokyn, aby tam Stena hodili. Jak Stenovo ztuhlé tělo padalo směrem k ledové hladině, ozval se ten známý zvuk a pak Stenovo tělo rozrazilo klidnou hladinu benzínové nádrže. Pak se ozval ten samý zvuk, když Stenovo tělo narazilo do dna nádrže. Pak jen bouchlo víko nádrže o stěnu a nad Stenem se definitivně zavřel okolní svět.
Bob šel s Mary dovnitř do té omšelé šedivé staré budovy a potom se poddali svým zvráceným choutkám a když Bob přivazoval Mary k lustru, všiml si jejího tetování na zápěstí. Vzpomněl si na slova, která šeptal Stenovi a došlo mu že je to ona.
Pokusil se ji uškrtit lanem, kterým ji svázal, ale lano bylo příliš krátké a napjaté, zařezávalo se do zapěstí jejích sepjatých rukou stále víc.
Ke krku se ale lano nedostalo, tak Bob vytáhnul nůž, chtíc dokončit své dílo zkázy.
V tom do dveří vejde Jony. Bob snažíc se neprozradit hrozivé tajemství, začal brázdit čepelí svého nože její bělostné útlé nožky namísto jejího laního hrdla.
Když dopadla první kapka její rubínové krve na zem, byl Jony už mezi dveřmi na cestě zpět.
Bob byl pohlcen svou činností, začal brázdit i zbytkem jejích lýtek a stehen, užíval si, jak se její hebká pokožka rozevírala s každým tahem, jak se objevovala ruda vlákenka její krve na její bíle pokožce. Když už její nohy byli zakryty rudými hedvábnými punčoškami její krve, mněl Bob konečně dost. Nechal ji zápasit s lanem, které ji už rozedřelo zápěstí a vydal se do dálek asfaltu své černé duše, rovnou cestou do horoucích pekel.