TNTkrálíček

 Šel vosk na procházku do zoo, ale na cestě se objevila zapomenutá sirka. Nevšiml si jí a zakopnul o ni. Náhle cítil, jak začíná měknout, neboť se sirka při kontaktu s hrubým betonovým chodníkem u expozice polárních zvířat samovolně zapálila. Uvědomiv si, že jako zástupce látek amorfních nemá pevný bod tání a měkne při jakékoliv změně teploty, začal zoufale volat o pomoc. Hlásek měl bohužel tak tenoučký, že ho mohl slyšet jen upír nebo měnič.

Šťastnou náhodou, či spisovatelovým záměrem, se po stejné zoo procházela rodina Cullenových. Uslyšel ho Emmett, který se zrovna chystal skočit na ledního medvěda. Zželelo se mu chudáčka vosku. Šel ho proto zachránit a přitom chytl.

„Carlisle, pomóóóóóc!“ zařval zoufale.

Carlisle byl nedaleko, studoval zrovna paviány. Zkoumal jejich podobnost se svým prostředním synem. Většina znaků se shodovala, akorát při páření nadělali míň hluku a škod. Zaslechl volání jmenovaného upíra a okamžitě se za ním rozběhl, hnán svojí neuvěřitelně otravnou zvědavostí. Na prostředku cestičky u ledních medvědů uviděl změklý vosk, sirku a hořícího Emmetta. Dal se do zachraňování a volal na Esmé.

„Esmé, lásko!“

„Ano, miláčku?“ zeptala se hlasem plným obav právě přibíhající upírka, ale při pohledu na svého nejhloupějšího syna se přestala divit. Její povaha jí ovšem bránila se smát, neboť byla velmi rodinný typ. Rychle zkontrolovala svého doutnajícího syna a pohledem přelétla na Carlisla, který připomínal velkou svíčku – jeho blonďaté vlasy zdobil plamen a límec lékařského pláště začínal pomalu ale jistě hořet. Její zastaralý mozeček však naprosto vypověděl službu. Rozhodla se proto zavolat nejchytřejší blondýnu v rodině.

„Jasperééé… teda Rosalie, pojď sem ty slípko kropenatá, hoří ti tvůj nabíječ!“

Do vteřiny přiběhla vyděšená Rose: „Emmette, že ty jsi si zase hrál se zapalovačem. Máš týden zákaz vstupu do ložnice!“ Emm začal popotahovat a upírku bodlo u srdce. Začala mírně zčernalého manžela utěšovat, hořícího Carlisla naschvál přehlédla.

„Nestarej se o to mimino a pojď mi laskavě pomoct hasit!“ běsnila Esmé. Rose na ni vyplázla jazyk. To máš za tu slípku, pomyslela si škodolibě. Ale Carlisla jí bylo líto, tak zavolala:

„Alice, pojď pomoct Esmé.“ A dál utěšovala fňukajícího Emma. Zpoza klece s černými pumami se pomalu vynořila malá štíhlá černovlasá elfka, tedy pardon… upírka silně připomínající elfku. Jakmile spatřila ten obraz zkázy, začalo ji hřát u srdce. Jak oheň, tak radost (nemusím dodávat, že velmi nepatřičná).

„Supéér, budeme moci vyrazit na nákupy. Všichni potřebujete nové oblečení!“ Její šílený úsměv se ještě rozšířil, když dostala vizi, jak celá její, již skoro upečená rodinka jede na nákupy. Chyběla jí ovšem její láska.

„Jaspere, pomoc, miláčku, já hořím!“ zahrála hysterický pláč. Nutno říct, že dost nepřesvědčivě. Nejenže jí slzy už 100 let netekly, ale plačící lidé se rozhodně nechechtají jako smyslů zbavení. Jasper, vždy odhodlaný svoji jedinou lásku chránit, se zjevil upíří rychlostí zpoza papouščí klece. Zastavil se u hystericky se chechtající a navíc hořící družky a zíral na tu zkázu před sebou. Viděl už rozteklý vosk, hořícího Carlisla, Rose s Emmettem na hromádce v plamenech a zoufalou Esmé. Okamžitě se postavil do útočného postoje a hledal nepřítele. Na zemi vedle naříkajícího vosku spatřil ohořelou sirku. Ve svém dokonale zeleném vojenském mozku analyzoval nebezpečí a nepřítele zneškodnil. Pinkl do sirky a ta skončila kdesi u tuleňů. Ale s ohněm si rady nevěděl.

„Edwarde, potřebuji pomoc,“ zaječel na celou zoo, až veverky popadaly na zem. Edward už všechno v jejich myšlenkách viděl. Když dorazil k rodině, Alice zrovna přemýšlela, jestli se jí ten nový kabátek od Gucciho bude hodit k jejímu novému účesu, Emm se viděl v posteli s Rose a ledním medvědem a Carlisle se snažil vymyslet, jak by se hořící upír dal nejlépe využít. Ačkoli byl nejneodolatelnější upír na světě i Edward byl na oheň krátký.

Stalo se, že Edwardova životní láska, která se taky rozhodla pro výlet do zoo kvůli projektu o ledních medvědech, zpozorovala tu pohromu. V její uboze lidské hlavince to šrotovalo jako skartovačka bopálské pobočky firmy Union Carbide. Zoufale se rozhlížela po okolí, snažíc se zachytit pomyslné pomocné ruky. Spatřila ji u vedlejší stěny, hned po Carlisově pravici. Měla červenou barvu a oválný tvar – obyčejní lidé jí pracovně nazývají hasící přístroj. Popadla jej, ve snaze vytvořit z Cullenovic rodinky tlupu nehořlavých, od hlavy až k patě zasněžených sněhuláků. Její nešikovnost se opět projevila – ve chvíli, kdy zmáčkla trysku, zjistila, že ta malá černá hadička míří přímo na ni. V záchvatu zuřivosti popadla to malé hádě a zápolila s ním o holý život. Výsledkem jejího snažení nebyli jen Cullenovi ve formě sněhuláků, ale také zasněžená okolní zvířata. Sněhová přikrývka však kupodivu navodila romantickou atmosféru, kterou podpořila radostná euforie vosku, který začal, ke své radosti tuhnout a Cullenových, kteří byli rádi, že přežili – a vůbec jim nevadilo, že zde stojí, jak je Carlisle stvořil, pokryti jen zpěněným oxidem uhličitým.

Zápis z Emmettova deníčku Top Dívky: Tento výlet byl jedním z nejlepších! Sice jsem já i zbytek rodiny málem uhořel, ale Rose se naprosto změnila v jedné zásadní věci. Vyhodila totiž z baráku tu hroznou ceduli bílé barvy, lemovanou červeným pruhem, která mi už tolikrát znepříjemnila život, řka, že si mě chce pořádně užít, dokud dýchám. Navíc jsem konečně pochopil, proč ten vosk měknul, ovšem Carlisle mi stejně hodinu vysvětloval, že amorfní látky prostě na bod tání zahřívat nemusím. Edward si přisadil, že nemusím zachraňovat vosk, protože svíček je na světě dost, načež mě Alice vzala po strašlivém nakupovacím maratonu s sebou do malé dekorky, kde mi vybrala snad milion svíček, aby mi potvrdila Edova slova.

I přes všechno to jsem si jistý, že se sirkám a pro mě naprosto nedůležitému vosku, který ani nepoděkoval, pro příště raději vyhnu! Jak říkal Carlisle, nejen upírům je oheň nepřítelem!!!